Descrición

Chtěla bych prosím obrázek, který by měl světle fialové odstíny s tmavšími bublinkami fialové barvy. Do celého obrázku by byl zakonponován tento text: Když jsem se jednou při dlouhém a únavném cestování zamýšlela nad tím, kolik je v malém a neprostorném autobuse lidí, uvědomila jsem si zvláštnost našeho českého množného čísla. Tedy jeden člověk, dva lidé, tři lidé, čtyři lidé, pět lidí, šest lidí a od této chvíle už je jen tvar lidí. A tento jev není jen výjimkou podstatného jména „lidí“, ale také všech možných předmětů, na které jsem si jen v tu chvíli vzpomněla. Například sedačka – jedna sedačka, dvě sedačky a pět sedaček nebo třeba jeden cizinec, dva cizinci a pět cizinců. No, a právě u těch cizinců jsem také zůstala, neboť kde jinde najít vysvětlení onoho drobného problému než v příručkách pro cizince či v pravidlech českého pravopisu. To jsem se však šeredně mýlila, neboť o hledané informaci nebyla v knihách ani zmínka. Rozřešení jsem našla až v rozhlasovém pořadu Slovo nad zlato s panem Rosákem a Karlem Olivou, který je naším uznávaným a nejpřednějším jazykovědcem. Případ je to jednoduchý. Dříve se neužívala číslovka pět, ale podstatné jméno pětice, které se časem změnilo na pět. Od toho tedy máme pět pravidel jakožto pozůstatek po pětici pravidel. A proč tomu tak je? Z důvodu ryze prostého, naši předci totiž neuměli dobře počítat a pět a více bylo prostě mnoho nebo jen podstatné jméno končící na „ice“. A to je výstižně shrnuto v přísloví: „Neumí ani do pěti počítat“

Modelo

openjourney-v4


Facer Imaxe Editar Imaxe

Obtén saídas de mellor calidade con máis funcións

Convértete en PRO


Imaxes relacionadas

Descargar

Descrición

Chtěla bych prosím obrázek, který by měl světle fialové odstíny s tmavšími bublinkami fialové barvy. Do celého obrázku by byl zakonponován tento text: Když jsem se jednou při dlouhém a únavném cestování zamýšlela nad tím, kolik je v malém a neprostorném autobuse lidí, uvědomila jsem si zvláštnost našeho českého množného čísla. Tedy jeden člověk, dva lidé, tři lidé, čtyři lidé, pět lidí, šest lidí a od této chvíle už je jen tvar lidí. A tento jev není jen výjimkou podstatného jména „lidí“, ale také všech možných předmětů, na které jsem si jen v tu chvíli vzpomněla. Například sedačka – jedna sedačka, dvě sedačky a pět sedaček nebo třeba jeden cizinec, dva cizinci a pět cizinců. No, a právě u těch cizinců jsem také zůstala, neboť kde jinde najít vysvětlení onoho drobného problému než v příručkách pro cizince či v pravidlech českého pravopisu. To jsem se však šeredně mýlila, neboť o hledané informaci nebyla v knihách ani zmínka. Rozřešení jsem našla až v rozhlasovém pořadu Slovo nad zlato s panem Rosákem a Karlem Olivou, který je naším uznávaným a nejpřednějším jazykovědcem. Případ je to jednoduchý. Dříve se neužívala číslovka pět, ale podstatné jméno pětice, které se časem změnilo na pět. Od toho tedy máme pět pravidel jakožto pozůstatek po pětici pravidel. A proč tomu tak je? Z důvodu ryze prostého, naši předci totiž neuměli dobře počítat a pět a více bylo prostě mnoho nebo jen podstatné jméno končící na „ice“. A to je výstižně shrnuto v přísloví: „Neumí ani do pěti počítat“

#openjourney-v4


Facer Imaxe Editar Imaxe

Obtén saídas de mellor calidade con máis funcións

Convértete en PRO